S.d.Ch.: Umělecká trilogie

BĚHEM ČETBY BY SE MOHLO NĚKOMU ZDÁT, ŽE NAVZDORY SVÝM PŘEDCHOZÍM TIRÁDÁM SMĚŘUJI OD LOUTEK K HERCŮM. TO ZDÁNÍ BY BYLO SPRÁVNÉ, POKUD BYCHOM BYLI U KONCE, JENŽE JEŠTĚ NEJSME. A TAK MOHU TAK POZORNÉMU ČTENÁŘI PROZRADIT, ŽE POHYB JE MNOHEM DELŠÍ, OKOLO HERCŮ VEDE, ANO, ALE VEN Z DIVADLA. , , , Kniha obsahuje 3 hry: , , Parketa Genia Prostřednosti, salonní heuristická fraška o 4. jednáních , , Kubus & Káva, aneb Mogul a jeho bratři, kubistická fraška o 4. obrazech , , Umění kultury, jako proměny horského hermafrodita, inspirované hermetické drama o 4. aktech
Dostupnost: Skladem
Cena s DPH: 9 EUR (11 USD)
Cena bez DPH: 9 EUR (11 USD)



česky
64 barevných stran na skvělém papíře
33 x 24 x 1 cm
Texty tří divadelních her s kolážemi autora.
Grafická úprava Ivan Mečl.
ISBN: 978-80-86450-64-3
2011

Quasičajovna U Roztěkané Ženy S Nepravidelným Měsíčním Cyklem v Desné. Prostorná ratejna, kříženec fanatické čajovny, potratářské ordinace, pustého lokálu a foyer laciného pozdně pseudoklasicistního bordelu. Heterogenní eklektická kompilace nábytku z třetí, čtvrté ruky, levných a tedy špitál evokujících gastrozařízení a vágních, až snad amorfních, anonymních bezcenností. Teror dekoru. Světlo sem dopadá jen zvenčí a zleva, je kalné, studené a sporadické. Smrdí sem smrad nevyvezené žumpy. Quasičajovna je prázdná, jen úplně vzadu, zdá se, v naprostém přítmí u nejzastrčenějšího stolku pod kterým stojí kýbl, kdosi sedí, působí to však spíše tak, že je na stolku postavená busta. Dokořán otevřenými dveřmi do místnosti váhavě vstoupí objekt ÚRU tvořený subjekty H.H. a F.F., které se rozhlížejí oba stejně nedůvěřivě na různé strany, aby pak zamířili a usedli k jednomu stolku, jinak ani nemohou, nejlépe k tomu uprostřed scény, aby se to pak všechno dobře hrálo. Dveře za sebou nezavřeli.

ÚRU H.H. (po chvíli mlčení): Smrdí sem žumpa...

ÚRU F.F. (zavětří jako znalec): Ale nedominuje. Já myslím, že ještě něco jiného... má to ty kvality, ale jsou tam takové matoucí spodní tóny, které (zatímco F.F. hovoří a H.H. ho odevzdaně poslouchá, začne se za jejich zády odkudsi z přítmí scény, z útrob quasičajovny řeklo by se, vynořovat a ke stolku přibližovat jakási postava, zatím jako silueta) ukazují na jiný zdroj tohoto obtížného zápachu. (ukazuje se, že postava se ke stolku blíží trhavě a těkavě, je stále zřetelnější, ukazuje se, že jde o ženu neurčitelného věku, jejíž vzezření je antropomorfizovanou variací interiéru quasičajovny, ukazuje se, že půjde nejspíš o obsluhující QUASIČAJOVNICI. F.F. stále souvisle analyzuje) A teď se mi zdá, jako by tento zdroj nebyl pevný, nýbrž mobilní a měnil stanoviště... přibližoval se, neboť zápach je stále intenzivnější a nesnesitelnější... (QUASIČAJOVNICE je už jen pár kroků od stolku) rozhodně je už jasné, že nemůže jít o exkrementální jímku vulgo žumpu, s rostoucí intenzitou zápachu získávají totiž na výraznosti jisté důrazné až drsné valéry atakující nauseální práh a prozrazující jakýsi živý, zčásti jistě hnilobný až nekrotický proces... (QUASIČAJOVNICE je na dosah) ano, velmi progresivní... (QUASIČAJOVNICE stane bezprostředně za F.F., ten ji stále neregistruje, stejně jako rezignovaný H.H., a pokračuje v komentáři) nauseální práh je náhle prolomen masivním destrukčním nástupem doposud rafinovaně ukrytého snoubení sirovodíku a těkavých... (F.F. přeruší otrávený H.H.)

ÚRU H.H.: Fredy, prostě to tu smrdí na poblití...

(QUASIČAJOVNICE sebou nad oběma srostlými hosty nepřirozeně nervozně trhá a očima těká po prostoru, načež vyrazí hlasem připomínajícím interiér quasičajovny)

QUASIČAJOVNICE: Přání?!

(Objekt ÚRU sebou leknutím trhne a hlavy obou jeho subjektů se za hlasem otočí, tam spatří smradlavou servírku bezprostředně a nestačí tak ukrýt své zděšení spojené s reflexivním zacpáváním nosu)

ÚRU H.H. (s nosem mezi prsty): A doprdele!

ÚRU F.F. (přes už vyndaný kapesník): To je nemilosrdné!

(S očima stále těkajícíma kolem, bude to její permanentní symptom, QUASIČAJOVNICE netrpělivě zopakuje)

QUASIČAJOVNICE: Přání?!

ÚRU F.F (se za kapesníkem vzpamatuje první): Promiňte madam... dali bychom si nějaký dobrý čaj... (ticho, za nímž F.F. supluje obsluhu) Bílou opici, řekněme... (ticho, které je třeba zamluvit) Snad Darjeeling, první sklizeň z některé prémiové plantáže? (madam nějak zarytě mlčí) Či zelený?... Bezevšeho prostý Thái Nguyen Thom Ngon Dác Biet... (mlčení) Možná některý z oolongů?... běžnou Železnou bohyni, máte-li... (je rázně přerušen odzbrojující replikou už zjevně podrážděné bohyně čajového lokálu)

QUASIČAJOVNICE: Ale hovno vopici ani bohyni!

ÚRU F.F. (zaskočen): Až tak?

QUASIČAJOVNICE: (počne ze sebe automaticky vytěkávat teze, asi jakby citovala nějaký manuál) Teď vysvětlím systém quasičajovny! - Mám jen ty nejhorší sorty - pytlíkové nebo granulované. Pigi, Jemča Jemnice, Čajnečaj, Státní balírny čaje Opava. Vše výhradně oslazené a ochucené syntetickým koncentrátem Hop citrónek. Čím horší, tím dražší. Nejdražší je sedmý nálev aromatizované čajové náhražky Doktora Halíře. Nic víc, víc nic. - V celém prostoru quasičajovny platí zákaz meditace a zouvání! Smrad ze žumpy účtuju jako cuvér extra! Jasné?! - Jinak hovno!

(F.F. a H.H., jejich hlavy, se po sobě opařeně podívají a postupně hlesnou)

ÚRU F.F: Tak snad Doktora Haléře?...

ÚRU H.H.: Dvakrát.

QUASIČAJOVNICE: Sedmičku?

ÚRU F.F.: Necháme to na vás... (dámská obsluha odtěká do útrob quasičajovny, F.F k H.H. tiše) Myslíš, že se jedná o onu roztěkanou ženu s nepravidelným měsíčním cyklem, po níž je to tu pojmenováno?

ÚRU H.H.: Myslím, že ano a myslím, že jsme se zrovna trefili.

(Z útrob quasičajovny přitěkává QUASIČAJOVNICE s čajovou náhražkou na tácu)

ÚRU F.F.: Už jde!

ÚRU H.H.: Cítím. - Zeptej se jí na Ypsilona...

(Žena sérií trhavých pohybů dopraví na stolek omatlané šálky, vybryndá z obou)

ÚRU F.F.: Děkujeme velmi pěkně, madam. Mohu se optat – vy račte být majitelkou podniku?

QUASIČAJOVNICE: Jo, to jo! Majitelka quasičajovny, quasičajovnice Žena Ženová! - Na co to chcete?

ÚRU F.F.: Abyste rozuměla, milostivá paní, byli jsme tady s kolegou v jisté, ovšem docela konkrétní záležitosti, v Jilemnici a tam, na... (QUASIČAJOVNICE mu skočí do řeči suchým konstatováním)

QUASIČAJOVNICE: Hledáte felčara - doktora Ypsilon.

ÚRU F.F. (překvapen): Ano, madam, to je znamenitá dedukce! Jak to víte?

QUASIČAJOVNICE: Kouknu a vidím. Siamata jak hovno! (otočí se k bustě v přítmí) Láďo, máš tu kunčafty!

(Odtěká dozadu, kde zmizí, F.F.a H.H. se natočí směrem k bustě a s úžasem sledují to, jak se za rachocení kýblu pohne, zdvihne nad stolek a začne levitovat směrem k nim - když opustí přítmí, světlo ukáže, že nejde o bustu, ale o strnule se pohybujícího muže s rysy veksláka, orgány obchodujícího medika a krysy v jediném obličeji, oblečeného do zasraného chirurgického pláště a gumové zástěry, který, když se přiklátí ke stolku ÚRU, hovoří tak, jakoby nepřetržitě kromě řečeného říkal i hlásku é, začíná jí i každou svou repliku, jinak se snaží o serióznost, je však zrazován svou nízkou, proletářskou přirozeností, míchá spisovnost cesťáků se slangem a v ruce drží lékařský kufřík)

Dr. YPSILON: É, pánové ráčejí?

ÚRU F.F. (pln nedůvěry): Doktor Ypsilon?

Dr. YPSILON: É, tak, tak – Ypsilon je můj vědecko-umělecký pseudonym. Začáteční písmeno mého pravýho jména.

ÚRU F.F. (ještě plnější): Ano?

(Odkudsi ze střev svého podniku náhle se vynořivší QUASIČAJOVNICE se vmísí)

QUASIČAJOVNICE: Dr. Yáčník je lékařská kapacita, viď Láďo? (odtěká dozadu)

Dr. YPSILON: É, tajemný doktor Ypsilon – Láďa Yáčník, lékař.

ÚRU F.F. (se vlastně z rozpačitosti za oba představí): Herrmannfredyhalbseforlornhal-fs, výkonný umělec.

Dr. YPSILON (úplně nadšený): É, cože? Že já si to nemyslel! - Slavný lajfšou čísýlko... Prý je to naprosto pikant! Škoda, že jste ještě neučinkovali u nás v Desné, je to tu fajnšmekr vedle fajnšmekra. Měli byste nabito, to teda jistě jo!

URU H.H. (tlumí nadšení): Rádi bychom zachovali inkognito, pane doktore...

Dr. YPSILON: É, samosebou, doktor Hrob – mé druhé jméno. A o co teda kráčí?

ÚRU H.H.: Jak vidíte, jsme nuceni využít vaší specializace... (ukáže na srůst)

Dr. YPSILON (prohlíží subjekt): É, no teda! Merčim... Vopravdovej srůst. To jako šmik, šmik – každej sólo? Doktore řízni?

ÚRU F.F.: Ano, chceme k vám na chirurgické vyšetření a případný zákrok.

Dr. YPSILON: É, tak to jste dobře a přímo už na něm.

ÚRU F.F (zmaten): Myslíme rozdělení, jestli mi rozumíte? Jak to máte na štítku...

Dr. YPSILON (vydá é): É, no jistě. Rozdělení na oddělení. Žádný problém, srazíme stolky a jedem!

ÚRU H.H.: To jde tak rychle? Bez předoperačních vyšetření?

Dr.YPSILON: É, vyšetření je věcí rutiny a rychlost otázkou peněz.

ÚRU H.H.: Peníze nejsou problém, ale... (nedořekne, neboť o penězích doktoři rádi slýchávají)

Dr. YPSILON: É, tak to rád slyším! Vtom případě máme vyšetření hotová a přikročíme k zákroku za dvacet tisíc afro!

ÚRU H.H. (pohoršen cifrou): Cože?!

ÚRU F.F.: To je celé jmění, pane doktore, tolik nemáme!

Dr. YPSILON: É, to se divím, takoví úspěšní umělci...

ÚRU F.F.: Úspěch přeci neznamená automaticky peníze, pane doktore!

ÚRU H.H.: Fredy, ty už blábolíš nesmysly!

ÚRU F.F.: Já vím... ale tolik nemáme ani my.

Dr. YPSILON: É, pak je mi líto. Tak náročný chirurgický úkon nestlačím pod dvacet litrů ani bohovi.

(Na ta slova vejde otevřenými dveřmi do quasičajovny MRCAS, v každé ruce živé kuře, se optá)

MRCAS: Nejponíženější služebníček vespolek - paní Žena přítomna?

Dr. YPSILON: É, vzadu!

ÚRU F.F.: Mrcasi, co vy tu?! Jaktože nekrmíte v Jilemnici mé činky?!

MRCAS: Nerozumím vám, pane!

ÚRU H.H.: Desenská verze, Fredy, neví, která bije.

ÚRU F.F.: Ach tak! - Promiňte, nabízíte kuřecí činky? Měl bych zájem.

MRCAS: Ne, jemnostpane, nesu paní Ženě kuřátečka do kuchyně. (zmizí vzadu, doktor se netrpělivě vrací k tématu financí)

Dr.YPSILON: É, tak jak – nemáte?

ÚRU H.H: Tolik ne.

(Těká sem odzadu QUASIČAJOVNICE)

Dr..YPSILON: É, tak kolik teda?

ÚRU H.H.: Maximálně jedenáct tisíc.

(QUASIČAJOVNICE je tu)

QUASIČAJOVNICE: To je hovno! Za to se můžete maximálně voběsit... ale zas voba!

ÚRU H.H. (se urazí a rozčílí): A taky, že jo! Nebude to prvně! Mám toho akorát dost! (začne rozčileně šátrat po kapsách až nahmatá v náprsní a vytáhne provaz, ukáže ho smraďošce se slovy) Ha, tak kde tu máte trám?!

(QUASIČAJOVNICE během vteřiny změní výraz i tón ve vlýsavý)

QUASIČAJOVNICE: Hele Láďo, co má pán...

Dr. YPSILON (přímo mu zasvítí očka): É, zajímavá věcička... (strčí obličej před provaz) dokonce tak zajímavá, že by mohla dorovnat těch chybějících devět tisíc.

ÚRU H.H.: To myslíte vážně?

Dr. YPSILON: É, jestli dobře vidím... je to z nedooběšence?

ÚRU H.H (kuje doktora, dokud je žhavý): Jistě, naprosto pozitivně, aposteriorně, ručím za to osobně!

Dr. YPSILON: É, vy máte ale štěstí, právě takový provaz právě hledám k jistým neodkladným, seriózním lékařským výzkumům a naprosto výjímečně oplývám ochotou za něj ty prachy vypláznout!

ÚRU F.F.: Ale Herrmanne, ten provaz je honorář orákula splatný každým dnem!

ÚRU H.H.: Orákulum ať mi vleze na záda i s myslivcem! Já chci vykrkávat jen to jídlo, které sám sním! (hodí provaz Dr.Ypsilonovi) Tady ho máte a řežte!

(Chirurg po něm lačně chňapne, zručně chytne a rychle zastrčí do kufříku)

Dr. YPSILON (zde skoncujeme s psaním é při zachování jeho platnosti): A co a jak penízky?

ÚRU H.H.: Kolega vám vypíše šek splatný po operaci.

ÚRU F.F. (jehož zjevně z neznámého důvodu opouští důvtip): Nemohl bych ho vypsat hned, Herrmanne? Kdoví jak se budu po té operaci cítit...

ÚRU H.H. (který tento nastupující handicap citlivě vnímá): Tak ne... vypíšu vám ho já. (vyloví z náprsní kapsy na Fredyho straně šekovou knížku, vypíše šek a podá ho tetelícímu doktorovi, šup s ním do kufříku) Můžete se jít umývat, doktore! - A pozor, máme nejspíš společný žaludek!

Dr. YPSILON: Bez obav, pánové, za ty prachy vím i o tom... a umývat, ano, to ano, ale pěkně až po práci, v klidu, ne? Ať to má nějakou logiku...

ÚRU F.F. (zhoršuje se to): Tak! Správně! Všechno musí mít svou logiku – mytí, umění i vojenství! (náhle má světlou chvilku, uvědomí si, co řekl a upřímně se zděsí) Vážně jsem to řekl? - Doktore pospěšte, hermafroditismus mi od okamžiku, kdy jsem ho odmítl, duševně pouští žilou!

Dr. YPSILON: Nou problém! Paní Žena mi pomůže srazit stolečky, že? (rutinně srazí s QUASIČAJOVNICÍ dva stolky) A pan Mrcas by mi mohl asistovat, když už ho tu máme, ne?

QUASIČAJOVNICE: Hovno, až doškube!

Dr. YPSILON (poslušně přitaká): Správně – až doškube hovno, to dá rozum. (položí si kufřík na jeden ze stolků) A my můžeme začít!

ÚRU H.H. (na QUASIČAJOVNICI): Paní, nezamknete vchod? Přeci jen jsme v čajovně...

QUASIČAJOVNICE: Hovno, v quasičajovně, přišla bych vo kšefty!

(Odtěká kolem otevřených dveří, jejichž otevření demonstrativně překontroluje, dozadu)

Dr. YPSILON: To se rozumí! Ať to luftuje. Pohoda! Sfouknem operativní zákrok za provozu, ať to frčí vobojí... Volných stolečků je dost, s publikem nemáme problém, to už jsme předváděli horší kousky, nemám pravdu pánové? A hosté budou mít alespoň nějaký ten rozptyl.

ÚRU H.H (ucedí): Snad rozptýlení, ne?

Dr. YPSILON (trochu mimo): Určitě!

ÚRU F.F.: A co sterilizace?

Dr. YPSILON (se výzev neleká): Já vám to přitom bezevšeho šmiknu, jestli chcete... Máte každej svoje nebo společný?

ÚRU H.H.: Proboha ne! On myslel sterilizaci nástrojů, doktore!

Dr. YPSILON: I to je báječný nápad! To uděláme taky... hned jak skončíme. (otevře kufřík a vyndá z něj bezprecedentně ohlodaný, rezavý horrorový sekáček, klepne s ním o stolek a pokyne) Pánové, prosím na stůl, venku se nám stmívá, tak ať na to ještě vidíme!

(Objekt ÚRU se zdráhavě a neochotně nicméně odevzdaně pokládá na plochu sražených stolků)

ÚRU H.H. (pro forma): A narkóza?

Dr. YPSILON (zná odpověď): Ano, tak to je důležitá věc... Já navrhuji a praktikuji lokální anestezii, ovšem na plošně tak zanedbatelné ploše, vlastně jen na pracovní linii nástroje, že to ve výsledku ani nestojí za to. Navíc se nám, při takovýchto operacích jako je ta dnešní, nesnesitelná bolest rozkládá pěkně mezi dva subjekty, takže je objektivně, nebojím se říct, až snesitelná.

ÚRU F.F. (s nelíčeným nadšením): To je báječné a neuvěřitelné, jaké ta medicína dnes umí zázraky!

ÚRU H.H.: (na doktora): Prosím vás, začněte nebo zblbne úplně!

ÚRU F.F. (už až infantilně): Pan Mrcas tu nebude? Mám v něj velikou důvěru!

ÚRU H.H.: Slyšíte to sám, doktore! Neměli bychom uspat alespoň jeho? Já to snesu za oba. (ukáže na F.F.)

Dr. YPSILON: Myslíte něho? (ukáže na F.F.) To nelze, musíte si rozdělit i porozdělovací šok. (frajersky protočí v dlani sekáček) A propó, kdo z vás si nechá ten žaludek?

ÚRU F.F. (až už senilně): Necháme to na vás, pane Láďo, vy jste odborník...

ÚRU H.H.: Proboha oba, doktore, neposlouchejte ho!

Dr. YPSILON: Oba? Takže napůl... Tak na to budu Mrcase potřebovat... no, snad to stihne doškubat, než se tam dořežu.

ÚRU F.F.: Ano, ano – ať se pan Mrcas postará o můj žaloudek!

Dr. YPSILON: V nejhorším to spláchnu s paní Ženou...

ÚRU H.H. (zděšeně protestuje): Protestuji! To je hygienický nonsens, doktore!

Dr. YPSILON: Nebojte, jenom mi podrží háky na žaludečních stěnách, než je přiheftnu. (protočí sekáček netrpělivě) A teď už rychle než uvidím ale úplný hovno! (přitlačí s přirozenou bezohledností a špatně skrývanou brutalitou objekt ÚRU loktem na operační stolky a nasadí sekáček mezi subjekty) Zakousněte se do rukávů! To je super placebo!

ÚRU H.H. (s očima na sekáčku a rukávem v ústech): Nenaznačíte si nejprve osu řezu? - Nemáme si svléct šaty?

Dr. YPSILON: Naznačím si ji rovnou, přímo nástrojem do těch šatů - ušetříte za krejčího... Navíc neřežu, nýbrž chirurgicky sekám a osa seku se ne to... (rezignuje na hledání odborného výrazu) a hadry si nechte, nenechám vás tady vyvalovat před lidma nahatý, přece. To musí bejt všechno seriózní. (napřáhne sekáček) Tak bacha, nemelte sebou, možná to trochu štípne!

(Nemilosrdně zatne sekáček do hermafrodita, který zařve z obou hrdel jak zvíře a začne přiměřeně a silně krvácet, Dr. YPSILON napřáhne k druhému tnutí, ale netne, neboť se mu nad hlavou ozve ohlušující dutá rána, vzápětí další a s ní se ze stropu začne drolit omítka, chirurg přeruší výkon a ustoupí, po dalších ranách se uvolńuje i suť, ta už vysloveně padá přímo na rozoperovanou hermafroditovu partii, ten řve, řve do neustávajícího bušení, je evidentní, že se sem stropem kdosi či cosi dobývá, ranami je přilákána QUASIČAJOVNICE, přitěká právě včas, kdy se stupňujícími otřesy atakovaný strop konečně proboří, vyvalí se oblaka prachu, těmi letí kusy zdiva, rákos, škvára, vše na adekvátně řvoucího hermafrodita, rány ustanou, prach se usazuje, ve stropě je patrná parádní díra, kterou charakterizuje vykulená QUASIČAJOVNICE takto)

QUASIČAJOVNICE: A hovno! Díra jak pro hovno z prdele!

(Z díry zazní známý tenký hlas)

K.K.K.: Nikoli, ženo, pro hovno, ale pro orákulo! (a taky že ano... za bezmocného úpění hermafrodita ÚRU spouští se stropem orákulum K.K.K. a zaujme svou statickou pozici za operačním dvojstolkem, sokl má celý omlácený od prorážení otvoru, uvede se heslem) Práce je lék! (a pokračuje) Lhůta vypršela – přicházím pro svůj honorář, svůj provaz!

(První zareaguje rozčilená majitelka probouraného podniku)

QUASIČAJOVNICE: Proč stropem, doprdele?!

K.K.K. (vnímá to bez interpunkce): Á tak, to vysvětluje ten zápach...

ÚRU F.F. (zpod sutin fatalisticky, zblbění ustoupilo): Vše vnímám už jasně a chci proto umřít! - I přesto, že poslední co spatřím, bude krbový konstantní kůrový Krakonoš v quasičajovně!

K.K.K. (potěšen): Vy jste my, cum articulo mortis, pane Forlornhalfsi, přikouzlil k mým třem další K! - A za to vám patří můj srdečný dík. Odteď budu K.K.K.K.!

ÚRU F.F. (to nechtěl...): Ale né!

ÚRU H.H. (zpod sutin zlostně): Nic nebude, modele! Provaz dostal tuhle doktor za nápravu téhle tvé zrůdnosti! (odhrábne ze sebe něco suti a ukáže na naseknutý srůst)

K.K.K., odteď K.K.K.K. (varuje): Přestože všechno vím, co a jak je a není, musím vás před rozdělením co nejdůrazněji varovat! - Neměňte svou úspěšnou budoucnost! Vaším spojením, navíc, došlo už, ke všemu ještě, k určité společné mutaci! Rozpojením však, dojde k šokézní rozmutaci, jejíchž důsledků nedohlédne ani orákulum!

ÚRU H.H.: Neposlouchejte ho, doktore! Je to dřevěný Krakonoš!

ÚRU F.F.: Pojďte nás dodělat, pro všechny svaté, neboť jsme naseknutí!

Dr. YPSILON (se vrací k práci): Moje řeč, pánové (nasadí sekáček) chirurgická operace není holubník...

K.K.K.K.: Tomu nemohu jen tak přihlížet!

Dr. YPSILON: Tak přes vás paní Žena hodí ubrus!

QUASIČAJOVNICE: To ses posral Láďo, ubrus! Jsem quasičajovna! (rozhlédne a cosi zahlédne) Jedině tak kýbl hoven, co si nasral k lékařskejm účelům...

Dr. YPSILON: Dobře, ale rychle, tady mi to kurevsky krvácí... (prohrábne se sutí na hermafroditovi a dodá) do stropu.

(QUASIČAJOVNICE mezitím přinese kýbl zpod doktorova stolku vzadu a překlopí ho K.K.K.K. na hlavu, část obsahu mimoděčně pleskne i do suti na hermafroditově těle, což doktor kvituje s upřímným povděkem) Díky, už se to zastavuje!

K.K.K.K. (zpod kýblu, i dále pak i až do konce dramatu): Ano – zastavte to!

Dr.YPSILON: Co oči nevidí (sekne, ÚRU zaúpí) srdce nebolí...

(Seká skrze směs suti a exkrementů do siamat ÚRU, ty řvou, QUASIČAJOVNICE se chystá asistovat, orákulum zmateně volá)

K.K.K.K.: Teď vůbec nevím, co se děje!

QUASIČAJOVNICE (kontruje): Tak to ste kulovaný hovno a ne orákulo!

Dr. YPSILON (od práce): Bacha, žaludek! (QUASIČAJOVNICE vytáhne z kufříku rezavé háky a zručně je zanoří do operačního prostoru, na doktorovi je patrno, že řeší problém) Kurva! (pak překřičí hermafrodita stále řvoucího) Kdo chcete menší půlku?

ÚRU F.F. (navzdory bolesti): To potom není půlka, pane doktore, ale poměrná nějaká část, kterou je třeba blíž specifikovat!

ÚRU H.H.: Nezdržuj Fredy, zapřísahám tě! (k doktorovi) Nechte to, jak vám to vyšlo!

Dr. YPSILON: Oukej! (ještě nějakou chvíli laboruje spolu se svou asistentkou v ráně plné nestandardní operační směsky, pak zvedne sekáček a se slovy) No a ještě bůček! (dokončí prudkým seknutím proces rozdělení hermafrodita) A je to tak čistá prácička, že to ani nebudeme šít...

K.K.K.K. (obavně): Stalo se, co si myslím?!

Dr. YPSILON: Nevim, co se vám honí pod kýblem, ale pánové jsou zase dva.

K.K.K.K. (vážně varovně): Jen aby! - Zeptejte se jich na něco!

Dr. YPSILON (vyplašen vážným tónem orákula se ochotně táže): Jak se cítíte, pánové?

(Oslovení zdvihnou naráz hlavy a promluví současně, to samé, jakoby jedněmi ústy, budou takto unisono mluvit jak teď, tak i pak i dále až do konce dramatu)

F.F. + H.H.: Já se cítím jako znovuzrozený k nějakým novým úkolům! Jak jako Fredy Halbse, lampasák umění, tak jako Herrmann Forlornhalfs, umělecký lampasák!

(Je vidět, je slyšet, je patrno, že oba pánové prošli nějakou fatální proměnou, K.K.K.K. o tom rozrušeně poučuje Ypsilona)

K.K.K.K.: Slyšíte?! A máme to tady! - Typická rozmutace! Teď jsou sice, de facto, dva, jenže, a možná nejen to, jsou, de mento, více jeden, než když byli jeden!

Dr.YPSILON: Z toho jsem jelen!

QUASIČAJOVNICE (se orientuje): Jsou zasraně křížem, Láďo!

K.K.K.K.: A to není všechno! Máme tu nádherně rozmutovanou mutaci neúspěšného umělce a lampasáka hned ve dvojím vydání! Mentálně jsou jako vejce vejci a i intelektuální úroveň této mentality je v podobně zárodečném stavu... Můžete vzít jed na to, že něco podobného svět ještě neviděl!

(Jako na dotvrzení těchto slov pronesou oba oddělenci společně větu)

F.F. + H.H.: Připravený a inspirovaný k úkolům na poli branně-uměleckém a umělecko-branném! - Štětcem mečem, mečem štětcem!

QUASIČAJOVNICE: Mečej štětcem?... No to je prdel!

K.K.K.K. (k YPSILONU): Stačí vám to jako lékaři? - Naprosto nepoužitelná kombinace... Navíc to vypadá, že tam dominuje lampasák... ten umělec v nich, totiž, je víc ženská...

Dr. YPSILON (opařeně): To je fakt zlý... Co s nima?

QUASIČAJOVNICE (má obavu): Hlavně, ať mi tu nezůstanou s těma mečícíma štětkama smrdět jak hovna!

K.K.K.K.: Proto, čeho jsou schopni, neexistuje dosud žádná platforma!

F.F+H.H. (předpona sem, předpona tam): Platforma!... S lampasy? A čepice s kulatou uniformou nahoře? A kulatý lampas kolem?... Ale důstojník by neměl být tlustý a ten bicykl civilní... Umělec bez uniformy nemá východisko, z kterého by ochránil lampasáka bez platformy! To je palčivý problém...

K.K.K.K. (starostlivě): Ke všemu tam prosakuje nějaká permutace...

Dr.YPSILON (si vzpomene na podstatnou věc): Navíc mi za náročný chirurgický výkon dlužej hromadu prachů!

K.K.K.K.: Na peníze zapomeňte, vy Frankensteine!

Dr. YPSILON: Tak je zas sešiju!

QUASIČAJOVNICE (s neodolatelnou logikou): A za co ti pak asi zacálujou, ty Einsteine? - Hodíme je do žumpy k hovnům a šmitec!

K.K.K.K.: Nepůsobí to tak, ale není to špatný nápad. Ze střechy působila jako úplně plná, takže by ponor mohl být dokonalý...

Dr. YPSILON (má problém): To sice jo, ale taky úplně tuhá! Předvčírem jsem tam chtěl kontejnerovat výsledky svých seriózních lékařských výzkumů a… bez ponoru, pane Orákulo!

K.K.K.K. (odtuší): Zůstanou nám na krku...

Dr. YPSILON: Jak to nám?

K.K.K.K.: To se ptáte? - Stvořili jsme je společně! Já to odstartoval, ale vy jste tomu nasadil korunu!

Dr. YPSILON: Omyl, já je naopak tentononc!

K.K.K.K.: Právě proto!

QUASIČAJOVNICE: Nadělali jste voba pěkný sračky!

(Za této výměny vyleze z útrob quasičajovny MRCAS, nejspíš všechno slyšel, má doškubáno a má návrh řešení)

MRCAS: Nejponíženější služebníček, osměluji se mít oškubáno a takovej návržíček řešeníčka, co tady, s nešťastnými pány...

QUASIČAJOVNICE: Ale hovno, Mrcasi! Šel radši ještě voškubat úhoře!

(MRCAS poslušně odchází)

K.K.K.K.: Počkejte, nechme toho obyčejného člověka vymluvit. Tím nic nezkazíme...

(Obyčejný člověk ucítí svůj prostor a přeochotně se vrátí)

MRCAS: Děkuju uctivě, já jen, jako když už nejsou to jedno, ten jeden objekt, tak ať společně udržujou, s prominutím, jeho kult... U božstev to tak moc dobře funguje – no jéje!

Dr. YPSILON: Rozumíte mu? Já ani ťuk.

K.K.K.K. (nadmíru zaujat): Já mu rozumím naopak velmi dobře... to vůbec není k zahození, co říká tady obyčejný pán. (vybízí ho) Jen pokračujte, Mrcasi, jakpak byste si to představoval?

MRCAS: Tak obyčejně prostě, milosti Orákulo, že když byli společně úspěšný a slavný a teď to, s odpuštěním, vypadá, jak jsou zvlášť, s nima na pendrek (F.F.a H.H. jsou opravdu velmi neteční) tak ať se starají o to a vydělávají na tom, co byli, než se nechali tady od pana primáře rozdělit.

Dr. YPSILON (primář mu hoví): Jo tak to není blbý!

MRCAS: Zkrátka kult, jemnostpane Krakonoši, o tom ráčejí vědět svoje, ne?... To funguje – no jéje!

QUASIČAJOVNICE (čuje): Z toho něco, do hovna, kouká!

K.K.K.K. (velmi, ač zpod kýblu, rozšafně): To je geniální, přátelé, na co prosták nepřijde – aplikovat božské praktiky (otočí se ke stále netečnějším pohrobkům hermafrodita) na taková zrůdná bezprecedentní hovada! To otevírá úplně novou i pro mě neznámou budoucnost a my bychom si ji mohli hned formulovat, ať se nezdržujeme. Tady čas začíná znamenat peníze!

Dr. YPSILON: Já bych to formuloval tak, aby z toho byly ty prachy.

QUASIČAJOVNICE (vidí budoucnost dobře): A já bych mohla tenhle pajzl poslat do hoven...

Dr. YPSILON (zasněně): Nechal bych si rozdělovací felčařinu a nunvářství, to mě baví a pustil bych hromadný potraty, kožkařství a preparování...

MRCAS: Preparování je moc hezký... (obrátí se na K.K.K.K.): Nechcete jemnosti, sundal bych vám ten kyblíček?

K.K.K.K.: Děkuji, ale v žádném případě, pane Mrcasi! Za á vidím kýbl zblízka jak nikdy ne, za bé se daleko lépe soustředím, takže už to mám zformulované.

MRCAS: Aj, tak to vám ho nechám, chtěl jsem do něj hodit jenom to úhoří peří...

QUASIČAJOVNICE: Hoděj ho do hajzlu na krůtí šupiny - to bych nacpala peřiny radši hovnama!

K.K.K.K. (vrací se k formulaci): Nuže, přátelé, k té formulaci... Máme tu namísto... (paní Ženě nízká kvalita úhořího peří nejde z hlavy)

QUASIČAJOVNICE: I polštáře!

K.K.K.K. (trpělivě): Ano, ale jak jsem nakousl, máme tu...(totéž)

QUASIČAJOVNICE: A klidně i štrozoky!

K.K.K.K. (totéž): Máme tu namísto zaniklého objektu ÚRU... (Láďa Ypsilon nerozumí zkratce)

Dr. YPSILON: Nerozumím těm písmenům.

K.K.K.K. (vyloží): Úspěchem restrukturalizovaný umělec (naváže) dva naprosto nepoužitelné překřížené subjekty, na něž byl ze své, mnou iniciované jednoty, zde panem doktorem, rozdělen. My však nezoufáme, ne, a zakládáme kult tohoto zaniklého objektu a jeho subjekty ustavujeme jeho správci, propagátory, ochránci a obránci. (osloví celkem letargické F.F. a H.H.) Tak jak, chlapci, je to dost branné a umělecké zároveň?

F.F. + H.H. (procitli jako na povel): Já už to cítím jako jednu věc!

K.K.K.K.: Tak to cítíte správně!

Dr. YPSILON: Takže to bude kult úspěchem restrukturalizovanýho umělce?

QUASIČAJOVNICE: Ale hovno, to je dlouhý! Dej tam jenom ty tři písmena, Láďo!

Dr. YPSILON: Jenom kult ÚRU?

QUASIČAJOVNICE: Jo, jaký sraní?!

K.K.K.K.: No vida! To chtělo, tu průraznou ženskou lapidárnost... paní Ženy. Kult ÚRU – to zní neodzbrojitelně! (otočí se k intaktním F.F a H.H.) A tady chlapce jím ozbrojíme a vyšleme do světa – pěkně jako správné apoštoly... Tady Herrmanna na východ... (s tím doktor souzní)

Dr. YPSILON: To je dobrá volba – ten má větší žaludek!

K.K.K.K.: ...a Fredyho na západ.

Dr. YPSILON (trochu nediskrétně, ovšem se snahou po vyváženosti): Ten ho má zase většího...

MRCAS: A co sever s jihem, jemnosti?

K.K.K.K.: To jsou provincie.

Dr. YPSILON: Taky je dobrý, že oba budou, jak to vypadá, říkat to samý, i když každej jinde.

K.K.K.K.: A jelikož je to vše takové nové a vlastně moderní, nebudeme chlapcům říkat postaru apoštolové, ale nějak ponovu. A jelikož to, spíš než poslání, bude tvrdá práce, budou to pracovníci kultu ÚRU.

MRCAS: Nejponíženěji... zní to dost jako indiánsky...

K.K.K.K.: Pravda... (komentuje svůj myšlenkový proces) tedy zohledníme, že jsou kultotvorní, promítneme to do zvukomalby... adjektivem dopředu... a máme - kulturní pracovníci! (k zevlujícím F.F. a H.H.) Není to dobré, chlapci?

F.F. + H.H. (nadšeně): Není!

K.K.K.K. (dovtípí se): Mám pravdu?

F.F. + H.H. (nadšeně): Máte!

K.K.K.K.: A pravda co, kulturní pracovníci?

F.F.+ H.H.: Vítězí!

K.K.K.K. (k ostatním): Půjde to skvěle!

QUASIČAJOVNICE (s dotazem): Heleďte, kdo zůstane kultovat tady, když jdou ty dva do prdele?

K.K.K.K.: Dobrá, kultivovaná otázka! - Já myslím, že centrálu obstaráme my tři, ne?... Paní Žena poskytne prostory, vy doktore svoje široké schopnosti a provaz, a já svou bezbřehou intuici plus služby MZL. - Souhlasíte?

MRCAS (smutně): S prominutím už půjdu...

K.K.K.K. (si pospíší): A tady pan Mrcas bude dělat spojku, že?

MRCAS (vesele): Nejponíženější spojka, jemnosti, k službám...

Dr. YPSILON: Super! - Ale co jsou ty služby MZL?

K.K.K.K.: Něco jako filtr, izolátor, regulátor a katalyzátor v jednom.

Dr. YPSILON: To budem všechno potřebovat?

K:K:K.K.: Dnes a denně, doktore! Navíc jasně vyloží, co blouzním v transu.

(Nato se dírou od stropu ozve naléhavě až dojemně známý bezbarvý hlas s prosbou)

MZL (dírou rýmuje): Mohu dál? Jsem tak sám...

K.K.K.K.: My o vlku a on ve stropě! Co říkáte, pozveme ho dál?

QUASIČAJOVNICE: Vlka klidně...

K.K.K.K.: Skvěle! (rýmuje na díru) Pojď jen dál nebuď sám!

(Vlastně okamžitě spustí se dírou do místnosti láhev myslivecké s rudolícím MZL)
Titulní list hry Parketa Genia Prostřednosti
*Titulní list hry Kubus & Káva*Koláž autora jako ilustrace ke hře Kubus & Káva


NOVÁ KNIHA S.D.CH.

 STUDENÁ VLNA 

 

Vydáno v předvečer konce světa 20.12.2012

PAVEL REISENAUER

Originální velkoformátové tisky, číslované a signované autorem.
 

 

UMĚLEC O AMERICE

Číslo 1/2012
 

Amerika v současném umění, filosofii, literatuře, poezii i komiksu.

PŘIPRAVUJEME

Vít Soukup VŠECHNO

 

Úplná kolekce filmů a divadla

 

Omezený náklad - objednejte již nyní !